KAIROMA
KAIROMA Research Journal
Sezóna 4

Sezóna 4 — Kayroma

Po tři sezóny jsme se dívali na lidi, práci a budoucnost. Hledali jsme místa, kde příležitosti mizí dřív, než se stačí stát skutečností.

Toto je poslední sezóna výzkumu. Odpovědi zatím nepředstavíme. Jen ověříme, zda po všech pozorováních už dokážeme vidět problém dostatečně jasně, abychom přestali klást otázky.

Sezóna 1LidéSezóna 2PráceSezóna 3BudoucnostSezóna 4Kayroma
Terénní zpráva / 001
Výzkumná otázka

Je důvěra poslední neviditelnou hranicí trhu práce?

Dnes lze najít tisíce pracovních nabídek během několika vteřin.

Lze poslat životopis firmě v jiném městě, jiné zemi nebo na druhém konci Evropy.

Lze také najít pracovníka, jehož zkušenosti a kvalifikace přesně odpovídají požadavkům dané pozice.

A přesto se rozhodnutí o spolupráci nikdy neopírá jen o informace.

Firma chce vědět, zda člověk skutečně umí to, co deklaruje. Pracovník chce vědět, zda zaměstnavatel dodrží to, co slibuje.

Čím větší je vzdálenost, tím větší význam získává důvěra. Platí to zejména pro práci v zahraničí, relokaci, projektovou práci a hledání pracovníků v jiných zemích.

Dokument může potvrdit kvalifikaci. Životopis může popsat zkušenosti. Inzerát může představit pracovní podmínky. Žádný z nich ale sám o sobě nedokáže vytvořit jistotu, že na druhé straně je ten správný člověk nebo správné pracovní místo.

Trh práce se proto opírá o něco méně viditelného než nabídky, mzdy a pozice. Opírá se o přesvědčení, že informace, kterou dostáváme, je dostatečně pravdivá na to, abychom se podle ní rozhodli.

Možná právě proto bývá hledání práce i hledání pracovníka obtížné i tehdy, když jsou obě strany velmi blízko sebe.

Protože dřív, než lidé začnou spolupracovat, musí nejdřív uvěřit, že stojí za to udělat první krok.

„Příležitost může zahájit rozhovor. Důvěra rozhoduje, jestli z něj vznikne něco víc.“ — KAYROMA Research Journal
Na okraj dnešního data

26. srpna připadá Mezinárodní den psů. Psi jsou už dlouho spojováni s věrností, důvěrou a přítomností přesně tehdy, kdy je to skutečně potřeba. Je to neočekávané spojení s trhem práce, ale právě proto stojí za zachování. Ve světě, kde se lidé a firmy stále častěji setkávají napříč hranicemi, může technologie zkrátit vzdálenost. Důvěru zatím zkrátit nelze.

Terénní zpráva / 002
Výzkumná otázka

Má výzkum smysl, pokud nic nemění?

Výzkum začíná nejistotou.

Zatím nevíme, zda je náš předpoklad pravdivý. Ověřujeme, pozorujeme, srovnáváme a snažíme se pochopit, co se skutečně děje.

Ale samotné shromáždění informací není koncem procesu.

Poznání má smysl teprve tehdy, když mění způsob, jakým se na problém díváme, nebo jak přijímáme další rozhodnutí.

Poslední měsíce jsme se věnovali lidem hledajícím práci, firmám hledajícím pracovníky, kompetencím, hranicím, jazykům, zkušenostem a mezinárodnímu trhu práce.

Stále obtížněji lze vše vysvětlit jedním nedostatkem: nedostatkem nabídek, nedostatkem kandidátů, nedostatkem kvalifikace nebo nedostatkem informací.

V mnoha případech existují všechny prvky zároveň. Existuje firma. Existuje práce. Existuje člověk. Existují zkušenosti. Existuje potřeba.

A přesto se ty správné strany dokážou minout.

Pokud po dalších pozorováních stále vidíme stejný vzorec, výzkum přestává sloužit pouze kladení otázek.

Začíná připravovat okamžik, kdy je třeba rozhodnout, co s odpovědí udělat.

„Výzkum nekončí, když víme více. Končí, když si už nemůžeme dál nalhávat, že vzorec nevidíme.“ — KAYROMA Research Journal
Na okraj dnešního data

29. srpna slaví OSN Mezinárodní den proti jaderným zkouškám. Je to téma nesrovnatelně vážnější než trh práce a nechceme jej zjednodušovat na metaforu. Nese v sobě ale univerzální ponaučení: zkoušky a výzkum mají smysl tehdy, když získané poznání vede k odpovědným rozhodnutím a umožňuje neopakovat to, o čem už víme, že vede ke špatným následkům. Každý výzkum by měl mít okamžik, kdy pozorování ustoupí jednání.

Terénní zpráva / 003
Výzkumná otázka

Co se stane, když informace konečně dorazí ke správnému člověku?

Po staletí byl dopis jedním z nejdůležitějších způsobů, jak překonat vzdálenost mezi lidmi.

Nepřenášel člověka. Přenášel informaci.

Někdy stačila jediná věta napsaná na papíře, aby se zahájila spolupráce, cesta, změna práce nebo úplně nová životní etapa.

Dnes komunikujeme rychleji než kdykoli předtím, a přesto rychlost nezaručuje, že správná zpráva dorazí ke správnému člověku.

Firma může zveřejnit pracovní nabídku a přesto nezasáhne specialistu, kterého skutečně potřebuje.

Člověk může hledat práci v Evropě, být ochotný k relokaci a mít potřebné kompetence, a přesto nikdy neuvidí příležitost existující pár set kilometrů dál.

Problémem tedy není vždy nedostatek informací. Někdy je informací tolik, že ta nejdůležitější se stane neviditelnou.

Hledání pracovníků i hledání práce pak začíná připomínat rozesílání tisíců zpráv bez jistoty, že některá z nich dorazí ke správnému adresátovi.

Možná budoucnost komunikace na trhu práce nezávisí na tom, aby se posílalo víc.

Možná závisí na tom, aby správná informace už nemusela spoléhat na náhodu.

„Nejdůležitější zpráva nemusí být dlouhá. Musí jen dorazit k člověku, pro kterého skutečně něco znamená.“ — KAYROMA Research Journal
Na okraj dnešního data

1. září se slaví Světový den psaní dopisů, který založil australský autor Richard Simpkin. V éře okamžitých zpráv připomíná, že komunikace není jen o odeslání informace. Jde také o to, zda zpráva dorazí ke správnému člověku a zda si jí všimne. Je to překvapivě aktuální otázka i pro trh práce.

Terénní zpráva / 004
Výzkumná otázka

Co když by forma odpovědi měla vycházet výhradně z toho, co má dělat?

3. září uzavíráme výzkum.

Ne proto, že by svět práce přestal klást otázky.

Uzavíráme jej proto, že naše otázky začaly směřovat na stejné místo.

Firmy hledají pracovníky. Lidé hledají práci. Kompetence existují. Zkušenosti existují. Nabídky existují. Potřeby existují. Trh práce je stále mezinárodnější.

A přesto ti správní lidé a ty správné příležitosti pro sebe stále překvapivě často zůstávají neviditelní.

Po čtyři sezóny jsme se nesnažili vymýšlet odpověď od konce. Nejdřív jsme chtěli pochopit funkci, která skutečně chybí.

Neptali jsme se, jak by něco mělo vypadat. Ptali jsme se, co by se mělo stát.

To je důležitý rozdíl.

Pokud je funkce už dostatečně dobře pochopena, forma přestává být první otázkou.

A právě zde Research Journal končí. Dnes neukážeme další krok. Ale poprvé můžeme s plným přesvědčením říct: už víme, co od něj očekáváme.

„Když se dostatečně dlouho ptáš na funkci, forma přestává být náhodou.“ — KAYROMA Research Journal
Na okraj dnešního data

3. září připadá Den mrakodrapů, spojený s narozením Louise Sullivana — jednoho z nejvýznamnějších průkopníků moderní architektury. S jeho myšlením je spojena zásada „form follows function“: forma by měla vycházet z funkce. Těžko hledat lepší datum pro zakončení tohoto výzkumu. Po čtyři sezóny jsme se snažili pochopit funkci, než začneme mluvit o formě. Na dnešek to stačí.

Výzkum je u konce

Čtyři sezóny. Lidé. Práce. Budoucnost. Kayroma. Shromáždili jsme otázky, které měly ukázat, kde mizí pracovní příležitosti a proč firmy a ti správní lidé pro sebe tak často zůstávají neviditelní.

Tím zprávy končí. Další krok nebude další sezónou ani další otázkou. Zatím jej nebudeme popisovat. Stačí říct: etapa hledání odpovědí právě skončila.

Toto je konec výzkumu. Ne konec příběhu. Sezóna 5 nebude. Další krok už nebude zprávou.