Sezóna 3

Sezóna 3 — Budoucnost

Budoucnost trhu práce nezačíná zítra. Vzniká už dnes — v rozhodnutích lidí, kteří mění profesi, firem, jež hledají pracovníky stále dál, a míst, kde chybí kompetence potřebné právě teď.

V této sezóně se nesnažíme předpovědět budoucnost. Sledujeme, co se už mění — a ptáme se, kam nás to může zavést.

Podělte se o postřehy

Sezóna 1Lidé Sezóna 2Práce Sezóna 3Budoucnost Sezóna 4Kayroma

Terénní zpráva / 001

Výzkumná otázka

Začíná budoucnost práce tam, kde končí hranice?

Po většinu historie určovalo místo bydliště zároveň místo práce.

Člověk pracoval tam, kde žil, a firmy hledaly pracovníky především tam, kde samy působily.

Tato závislost postupně slábne.

Dnes může někdo, kdo žije v Polsku, najít práci v Německu, Nizozemsku, Norsku nebo na úplně jiném místě v Evropě. Firma, která nenachází vhodné pracovníky ve svém regionu, může zahájit hledání stovky nebo tisíce kilometrů dál.

Práce na dálku posunula hranice ještě dál. V některých profesích člověk nemusí ani měnit bydliště, aby pracoval pro firmu sídlící v jiné zemi.

Ale možnost překročit hranici ještě neznamená, že mizí vzdálenost. Zůstává jazyk, kvalifikace, dokumenty, rozdíly v právu, mzdách, pracovní kultuře a způsobech popisu profesní zkušenosti.

Zůstává i informace. Člověk musí vědět, že někde existuje ta správná pracovní příležitost. Firma musí vědět, že někde existuje člověk s potřebnými kompetencemi.

Mezinárodní trh práce tak může být obrovský, a přitom pro toho, kdo vidí jen jeho malý výsek, překvapivě malý.

Možná bude v budoucnosti otázka „kde pracuješ?“ znamenat něco úplně jiného než dnes.

A možná se důležitější stane jiná otázka: jak daleko doopravdy sahá místo, kde může být člověk potřebný?

„Hranice může oddělovat státy. Nemusí oddělovat možnosti.“ — KAYROMA Research Journal

Na okraj dnešního data

Dnes připadá Světový den horské dráhy a Mezinárodní den majáků. Dva svátky, které spolu na první pohled nemají nic společného. Jeden připomíná prudké změny směru. Druhý — bod, který zůstává viditelný i tehdy, když cesta vede neznámem. Trh práce dokáže být obojím. A když práce, lidé i příležitosti stále častěji překračují hranice, možná nepotřebujeme jen odvahu vydat se na cestu. Někdy je třeba také vědět, co hledat na obzoru.

Podělte se o postřehy

Terénní zpráva / 002

Výzkumná otázka

Budeme za pár let hledat profese, nebo dovednosti?

Po dlouhá léta byla profese jedním z nejjednodušších způsobů, jak popsat člověka na trhu práce.

Elektrikář. Svářeč. Programátor. Řidič. Zdravotní sestra. Mechanik. Inženýr.

Jedno slovo dokázalo říct velmi mnoho. Ale svět práce se mění rychleji než názvy profesí.

Technologie přebírají část povinností. Automatizace mění procesy. Umělá inteligence začíná vykonávat úkoly, které ještě nedávno vypadaly vyhrazené člověku.

Zároveň vznikají nové úkoly, nové specializace a kompetence, pro které někdy ještě neexistují obecně srozumitelné názvy.

Člověk může vykonávat stejnou profesi deset let, a na konci tohoto období může jeho každodenní práce vypadat úplně jinak než na začátku.

Mění se tedy i to, co hledají zaměstnavatelé. Stále důležitější nejsou jen pozice a diplomy, ale konkrétní dovednosti, zkušenosti, schopnost učit se, řešit problémy a orientovat se v nových podmínkách.

Problém nastává, když člověk má potřebnou kompetenci, ale jeho profese se jmenuje jinak než ta, kterou firma hledá.

Nebo když firma hledá konkrétní pozici, přestože ve skutečnosti potřebuje soubor dovedností, který se může vyskytovat v mnoha různých profesích.

Čím rychleji se trh práce mění, tím méně jasné se stávají nálepky, kterými jsme se ho roky snažili uspořádat. Budoucnost se možná tedy nezeptá především: „Kým jsi podle povolání?“. Možná se zeptá: „Co doopravdy umíš?“

„Názvy profesí popisují svět, který už známe. Dovednosti mohou popisovat svět, který teprve vzniká.“ — KAYROMA Research Journal

Na okraj dnešního data

Dnes se slaví Světový den humanitární pomoci. Připomíná lidi, kteří využívají své znalosti, zkušenosti a dovednosti tam, kde jsou v daném okamžiku nejvíce potřeba. Je to zvláštní druh práce, ale skrývá se v něm univerzální myšlenka. Kompetence nezískávají význam tím, že je umíme dobře pojmenovat. Získávají význam tehdy, když mohou někomu nebo něčemu sloužit. Možná proto se bude budoucnost práce stále častěji ptát nejen na to, jakou profesi vykonáváme, ale i na to: co dokážeme udělat, když jsme opravdu potřeba?

Podělte se o postřehy

Terénní zpráva / 003

Výzkumná otázka

Co se stane, až bude pracovníků méně než práce?

Po generace stál trh práce na jednoduchém předpokladu.

To člověk hledá práci. Podává dokumenty, odpovídá na inzeráty, představuje svou zkušenost a snaží se přesvědčit firmu, že se ho vyplatí zaměstnat.

Ale demografie začíná tento vztah měnit.

V mnoha evropských zemích společnosti stárnou. Nové generace vstupující na trh práce jsou méně početné než ty, které z něj odcházejí.

Zároveň ekonomika stále potřebuje lidi. Jsou potřeba specialisté, technici, výrobní pracovníci, řidiči, pečovatelé, inženýři, montéři, řemeslníci a lidé vykonávající tisíce dalších profesí.

Automatizace může snížit poptávku po části práce, ale neznamená svět, ve kterém přestává být člověk potřebný. Na mnoha místech se děje pravý opak.

Firmy hledají pracovníky stále déle. Rozšiřují nábor do dalších regionů a zemí. Soutěží nejen o zákazníky, technologie a kapitál, ale i o lidi s odpovídajícími kompetencemi.

Pracovník, který kdysi soupeřil s ostatními uchazeči o jedno místo, si může jednoho dne vybírat mezi několika firmami, které hledají právě jeho zkušenosti.

To mění víc než jen nábor. Mění mzdy, pracovní podmínky, profesní mobilitu, vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a způsob, jakým budou firmy muset o lidech přemýšlet.

Možná jsme si celá desetiletí kladli otázku: jak může člověk najít tu správnou práci? Budoucnost nás možná donutí položit si otázku opačnou. Jak správná práce najde člověka?

„Léta lidé hledali práci. Zajímavé, co se stane, až práce začne hledat lidi.“ — KAYROMA Research Journal

Na okraj dnešního data

Dnes připadá Světový den optimistů. Je to vhodný den na úvahy o budoucnosti trhu práce. Můžeme se na demografické změny, nedostatek pracovníků, automatizaci a migraci dívat jen jako na problémy. Můžeme v nich ale také spatřit okamžik, kdy se mění význam člověka na trhu práce. Pokud bude lidí s potřebnými kompetencemi stále méně, možná si jejich zkušeností, času a rozhodnutí budeme cenit víc než dosud. Optimismus přece neznamená přesvědčení, že všechno dobře dopadne. Někdy stačí vidět, že změna může otevřít možnosti, které dříve neexistovaly.

Podělte se o postřehy

Terénní zpráva / 004

Výzkumná otázka

Bude mít budoucnost práce adresu?

Adresa dlouho vypovídala o velmi mnoha věcech.

Kde člověk bydlí. Kde může pracovat. Ke kterým firmám má přístup. Jak daleko může každý den dojíždět.

Trh práce byl do značné míry geografií. Dnes se tato mapa začíná měnit.

Jedni lidé pracují na dálku pro firmy vzdálené stovky kilometrů. Jiní odjíždějí pracovat do zahraničí na několik týdnů nebo měsíců, realizují projekt a vrací se.

Další se stěhují natrvalo, protože se pracovní příležitost objevila v jiném městě nebo jiné zemi.

Firmy také přestávají hledět jen na své nejbližší okolí. Když chybí pracovníci, specialisté nebo konkrétní kompetence, oblast hledání se začíná rozšiřovat.

Nejprve na sousední města. Pak na regiony. Pak na země.

Nakonec vznikají týmy, jejichž členové žijí na různých místech, mluví různými jazyky a mají různé profesní zkušenosti, ale pracují na stejném problému.

Ne každou profesi lze vykonávat na dálku. Stroje, budovy, pacienti, vozidla, výroba a infrastruktura se stále nacházejí na konkrétních místech. Ale i tehdy nemusí být místo práce a místo původu pracovníka totéž.

Budoucí trh práce tak může být zároveň velmi lokální a zcela mezinárodní. Pokud člověk žije v jedné zemi, získal zkušenosti ve druhé, pracuje ve třetí a jeho další pracovní příležitost se nachází ještě jinde — kde se vlastně nachází jeho trh práce?

„Práce se vždy odehrává někde. Člověk nemusí vždy pocházet ze stejného místa.“ — KAYROMA Research Journal

Na okraj dnešního data

Dnes připadá Mezinárodní den připomínající oběti násilných činů na základě náboženství nebo vyznání. Je to téma mnohem vážnější než trh práce. Ale možná i zde je myšlenka, kterou stojí za to si odnést. Když spolu pracují lidé z různých zemí, kultur, jazyků a prostředí, velmi rychle se ukáže, kolik toho mají společného. Je třeba odvést práci. Vyřešit problém. Dodržet slovo. Pomoci člověku vedle sebe. Postavit něco, co bude zítra sloužit ostatním. Původ, jazyk či přesvědčení pak nemusí mizet. Prostě přestávají být jediným, čím na druhého člověka nahlížíme. Možná nám svět, ve kterém stále častěji budujeme společný blahobyt a jsme si navzájem potřební, dává víc důvodů vidět to, co nás spojuje, než hledat to, co nás rozděluje.

Podělte se o postřehy

Terénní zpráva / 005

Výzkumná otázka

Kolik budoucnosti už existuje, jen ji ještě nevidíme?

Budoucnost si často představujeme jako něco, co teprve přijde.

Nové technologie. Nové profese. Nové způsoby práce. Svět, který ještě neexistuje.

Ale část budoucnosti možná už existuje.

Někde je firma, která dnes hledá pracovníka. Někde je člověk, který právě hledá práci nebo přemýšlí o změně svého profesního života.

Někde existuje kompetence potřebná k vyřešení problému. Někde existuje problém čekající na tu správnou kompetenci.

Někdy je dělí tisíc kilometrů. Někdy jedna hranice. Někdy jiný jazyk. A někdy jen fakt, že žádná ze stran neví o existenci té druhé.

Po tři sezóny jsme sledovali lidi, práci a to, co může přijít. Viděli jsme, jak moc záleží na informaci, místě, jazyku, zkušenosti, kompetencích a okamžiku, kdy se objeví příležitost.

Viděli jsme také, že firmy mohou hledat pracovníky, zatímco ti správní lidé hledají práci — a přesto se nikdy nesetkat.

Trh práce popisujeme počtem nabídek, nezaměstnaností, zaměstnaností, mzdami a chybějícími specialisty. Mnohem těžší je změřit příležitosti, které na chvíli existovaly, ale nikdy nebyly využity.

Možná část toho, co nazýváme budoucností, vůbec nevyžaduje čekání na nový svět. Možná už existují lidé. Už existují firmy. Už existuje práce. Už existují kompetence. Už existují příležitosti. Zůstává jen otázka: kolik z nich se nikdy neuskuteční jen proto, že zůstanou jedna druhé neviditelné?

„Ne každou budoucnost je třeba vynalézt. Některé budoucnosti jen čekají na okamžik, kdy se stanou možnými.“ — KAYROMA Research Journal

Na okraj dnešního data

Dnes připadá výročí rozhodnutí, po kterém přestalo být Pluto klasifikováno jako planeta. Pluto nezmizelo. Nezměnilo svou dráhu jen proto, že jsme změnili jeho kategorii. Změnilo se naše chápání toho, na co se díváme. To je docela dobrý závěr sezóny věnované budoucnosti. Protože ne všechno je tím, čím se zdálo na začátku. Někdy problém nespočívá v tom, že něco chybí. Někdy se na něco díváme už léta — pomocí kategorií, názvů a předpokladů, které přestaly stačit. Platí to pro planety. Možná to občas platí i pro lidi, práci a příležitosti. A pak není vždy třeba měnit svět. Někdy je třeba ho nejdřív vidět jinak.

Podělte se o postřehy

Sezóna 3 skončila

Uzavíráme reportování v sezóně věnované budoucnosti. Sledovali jsme hranice trhu práce, měnící se význam profesí a dovedností, nedostatek pracovníků i místa, kde se mohou setkat lidé, firmy a příležitosti.

Nasbírané otázky nás vedou dál. Příští sezóna ponese název Kayroma.

Přejít na Sezónu 4 — Kayroma